Jednou z věcí, které dříve byly běžnou součástí většiny zaměstnání, jsou i firemní akce s ubytováním https://www.rzehaczek.cz/cs/firemni-akce/. Jezdilo se především v rámci RVHP, a to často do hor, ale například i k Máchovu jezeru. Cílem bylo, aby spolu zaměstnanci strávili čas i mimo pracovní dobu. To mělo přispět ke stmelení kolektivu, k tomu, že se kolegové navzájem lépe poznají, k utužení vztahů mezi nimi, a tím v konečném důsledku i ke zvýšení pracovních výkonů. A zatímco u nás se již tyto (až na malé výjimky) nepořádají, například v Japonsku jsou stále součástí pracovní kultury. Je pak dobré se podívat na to, zda skutečně plnily svůj cíl, nebo zda se jednalo jen o vyhozené peníze firmy, které pak v konečném důsledku nepřinášely žádný zisk.
Tak zjistíme, zda jsou tyto akce přínosné, nebo zda skutečně existuje důvod, proč ve většině zemí prakticky neexistují, nebo pouze v minimálním měřítku. V první řadě je nutné podívat se na mentalitu. Zatímco v zemích na východě Asie převažuje takzvaná skupinová mentalita, kdy lidé upřednostňují blaho skupiny před blahem vlastním, u nás jsme poněkud sobečtější a je pro nás většinou důležitější vlastní pohodlí a potěšení – to se ostatně ukázalo i během epidemie covidu, kdy mnozí odmítali z důvodu „osobní svobody“ nosit roušku či respirátor.
Je tedy jasné, že v takovém případě nebude pobyt s kolegy, kde s většinou nemáme společného nic víc, než že chodíme do stejného zaměstnání, nijak přínosný. Zapomínat nesmíme ani na rodinný život. V našich podmínkách na něj dáváme mnohem větší důraz, a zaměstnání nepovažujeme v naprosté většině za „poslání“, kterému bychom se měli plně věnovat, nýbrž pouze za způsob, jak si vydělat peníze na to, abychom mohli pohodlně žít. Pak je jasné, že každá věc navíc, která ubere z našeho volného času, pro nás bude nepříjemná. I když na druhou stranu je pravda, že se tak někdy lidé podívali i na místa, kam by se jinak nedostali. Výsledný efekt v našich podmínkách však nebyl nijak valný.